Jeden velký příběh

9. března 2010 v 18:39 | Filda |  Co je nového

O tom, jak se ztratil Jareček

Začalo to nevinně. Byla sobota, 6. února 2010 a zima pomalu začala odstupovat ve prospěch jaru. Tak si říkám: "Co takhle změnit ten vánoční design na stránce Ježci jdou pěšky?" Tak jsem vzal všechny 4 ježky a prasátko Davea a vyběhl jsem i s foťákem před panelák. Ježečky jsem krásně umístil na trávu (jak můžete vidět na designu) a fotil jsem je. udělal jsem plno snímků a plnou radostí jsem pospíchal domů. A tady se stala ta nejhorší věc, věc, která změnila vše, věc, kvůli které bychom možní i přestali natáčet - zapomněl jsem tam ježka Jarečka.
Nic horšího se stát nemohlo, než to, aby se ztratil ježeček, a ještě k tomu hlavní ježeček. problém byl ale v tom, že to, že chybí Jareček jsem zjistil až po dvou týdnech, kdy jsem si všechny ježky z poličky chtěl vyskládat na postel. Několik minut mi trvalo přijít na to, kde je. Ale nepomohlo hledání venku před panelákem, nepomohlo ani hledání doma v naději, že tu někde bude. Pomaloučku jsem si začal uvědomovat, že se Jareček nadobro ztratil. Ale i tak jsem stále doufal a přemýšlel, jak ho znovu získat. V hračkářství už ho neměli a stejně by to nebyl ten Jareček, ten, co s námi natáčel všechny filmy. Potom mě napadl spásná myšlenka: Vyvěsím plakáty, že se ztratil, tak jako když někdo ztratí psa. sice se k tomu lidé z mé blízkosti (rodina apod.) stavěli dosti negativně, já to přece udělal. Ŕíkal jsem si, že když nepomůže tohle, tak už nic. Takže jsem vytiskl tři plakáty a rozvěsil na dveře tří paneláků.
No a dál? Přesně za 4 a půl hodiny mi na mobil přišla zpráva od neznámého čísla: Dobrý večer, našli jsme vašeho ježečka na chodniku a protože byla velká zima, vzali jsme ho k nám domů, aby nezmrzl... Nohy se mi rozklepali nadšeníma okamžitě jsem zavolal na to číslo. Dohodli jsme se, že mi Jarečka předá před panelákem. Bleskorychle jsme se oblékl a vyšel před dům spolu se sestrou a tatínkem. Stála tam paní a v ruce nesla...hádejte koho. No jasně, že Jarečka! V tu chvíli mi ze srdce spadl ten nejtěžší kámen, který mě posledních pár měsíců opravdu hodně tížil. S paní jsme si hezky popovídal a měla jediné přání - vidět film o ježcích. Nic snažšího pro mě není a také mě to velmi potěšilo. Ale to hlavní: MÁM JAREČKA !!! A slibuju, že už ho nikde nikdy nenechám!!!!!!




 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dufci Dufci | 9. dubna 2010 v 16:36 | Reagovat

I pro nás by to byla nenahraditelná ztráta a proto blahopřejeme k nalezení hlavního hrdiny. Těšíme se na další pokračování.

2 hyneček hyneček | 8. května 2010 v 16:50 | Reagovat

ahoj

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama